Jak jsem natáčela s Finy

Bylo to velmi poučné. Měla jsem natáčet s finskou vycházející hvězdou Alinou Idässä a jejím snoubencem. Ti natáčejí cestopisný dokument zaměřený na země bývalého východního bloku a v Čechách měli strávit osm natáčecích dnů. Vždy si vyberou nějakého „lokála“, který jim představí vybrané místo a v tomto případě jsem to byla já. Pracně jsem pomáhala sestavit natáčecí plán. Byla to výzva, neboť režisérka Vera Olsson chtěla mít plán celého dne sestavený minutu po minutě a vzdálenosti, které jsme měli zdolat vyměřené takřka na metry. V půl jedenácté večer, pár hodin před natáčením, mi režisérka volala, že na webu našla nějakou skálu v Českém ráji a že tam prostě musíme jet. Po doslova detektivním pátráním jsem zjistila, že je to úplně někde jinde, a že to je jaksi celé mimo pracně vytvořený koncept. Nicméně byla neodbytná. Ráno jsem měla v plánu naše auto ještě vyčistit a prohnat myčkou na nejlepší turbo super program, neboť v plánu byl i fakeový záběr, jak vyzvedávám Alinu a jejího chlapce na nádraží a vezu je na výlet. Jenže vyčistit auto, ve kterém se běžně vozí dvě malé děti a jeden velký černý pes, není jen tak. Zkrátka jsem to nestihla a kapotu jsem narychlo před záběrem čistla dětskými vlhčenými ubrousky. Nevadí, pomyslela jsem si, všechno napravím kouzlem osobnosti. A tak jsem se k nim vrhla, přesvědčena o tom, že budou nadšeni z našeho setkání. Jenže oni vůbec nebyli nijak unešení. Skoro to vypadalo, jako bych jim byla až ukradená. A navíc v čase mimo „shooting“ si se mnou vůbec nechtěli povídat. Koukali tupě, jakoby neustále do blba a nehýbal se jim jediný obličejový sval. Jakmile se spustily kamery, rozzářili se a po skalách hopsali a srandičkovali. No jo, pomyslela jsem si, tak se každému asi líbit nemusím. Můj pověstný elán mi vydržel asi tak hodinu. Pak jsem se přistihla, že koukám stejně tupě jako oni a už vůbec nechci mluvit. K večeru jsem už ani neuměla anglicky. To mě zkrátka ani ve snu nenapadlo, že chození tam a zpátky a neustálé opakování záběrů může člověka tak podivně a definitivně zdrtit. Po jednom natáčecím dni jsem toho měla dost. A pro ně to byl již osmý natáčecí den v Čechách…Byli vlastně všichni moc fajn. Jen ten kontakt s profesonalitou mě trochu zaskočil, ale už vím, o čem to je.

Written by 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *