můj příběh

Můj Příběh:

Byla jsem ještě dítě, když mě má velká rodina pasovala na vrchního showmana. Vždy jsem se ochotně a ráda ztrapňovala pro pobavení ostatních. Moderovala jsem všechno. Oslavy, návštěvy, Vánoce,

uváděla jsem divadlo, dělala jsem divadlo. Pamatuji si, jak jsem před celou rodinou nacvičovala anglický zápor „isn´t“ tak, že jsem jako rukojmí vzala naši šíleně tlustou a protivnou jezevčici Ajku a různou intonací jsem hlásila: „Ajka isn´t Radovan Lukavský“. Dodnes však nechápu, proč se všichni váleli smíchy. Dnes bychom tuto parádně trapnou scénku nazvali honosně absurdním divadlem. No a pak všechno šlo jako po másle. Když na fakultě hledali někoho, kdo pronese promoční řeč, nebylo velkým překvapením, že vybrali zrovna mě. To se mi ale klepal hlas, protože se všichni tvářili hrozně důležitě. Když si v roce 2012 moji kamarádi vymysleli slavnostní předávání cen za hlavní a vedlejší roli ve filmu „Dobrodružství šesti trampů“, který sami natočili, tak si za moderátora nevybrali nikoho jiného, než mě. A když v říjnu 2017 slavnostně maloskalští vítali svého rodáka Ondřeje Tunku, protože zrovna do své rodné hroudy přivezl zlatou z Mistrovství světa ve vodním slalomu, řekli mě, abych to moderovala. A to už jsem se cítila jako ryba ve vodě.

Je jaro 2018. Za chvíli skončí mateřská a já se svého exhibicionismu nehodlám vzdát. A navíc po těch všech plenkách a kašičkách, ústraní a probděných nocí je moje touha po moderování doslova a do písmene šíleně naakumulovaná. A tak to prasklo. V červnu jsem ochotně moderovala vernisáž studentů Ateliéru Václava Kováře. Bylo to boží a chci to dělat dál.

Moje profesní předpoklady:
Moje profesní předpoklady jsou zcela optimální. Sice jsem několik let navštěvovala dramatický kroužek v ZUŠ v Jablonci nad Nisou pod vedením nějaké jistě velmi slavné herečky, jejíž jméno si bohužel nepamatuji a také miluji divadlo, ale jinak jsem nic z oboru herectví či rétoriky či zábavy nestudovala. Protože si zakládám na svém amatérismu a přirozenosti. Mluvím nahlas, ale neřvu. Divoce gestikuluji, ale nenacvičuji spartakiádu. Nejsem bezchybná, ale vždy se svým chybám zasměju a lidi mají radost, že ten trotl na pódiu jsem já a nikoliv oni. A taky mě baví, že když moderuji, tak mohu davu sdělit něco zajmavého, poučného či motivujícího, protože já tam stojím, mluvím a oni mě mají poslouchat.

Koho by to zajímalo, tak jsem vystudovala Gymnázium Dr. Randy v Jablonci nad Nisou. Pak jsem se spletla a šla jsem studovat Podnikovou ekonomiku a management na Technickou univerzitu do Liberce. Utekla jsem a násladně jsem úspěšně vystudovala FHS UK, obor Sociální a kulturní antropologie. Mám titul Mgr. Umím anglicky, mizerně německy a srandovně polsky. Studijně jsem byla v Krakově a nějaký čas jsem též pobývala u jedné hraběnky na vsi nedaleko nějakého Londýna. Sportuju, maluju, čtu a píšu. Aby těch knížek na světě nebylo náhodou málo. Jo a narodila jsem se v roce 1984.